Brno, 5. srpna 2011 (MEDIAFAX) - Kvůli sporu rodičů o péči o dítě se nezletilý Alan dostal do psychiatrické léčebny, kam ho na základě znaleckých posudků poslal soud. Matka dítě citově vydírá, psychicky týrá a manipuluje ho proti druhému rodiči, citoval v pátek otec chlapce z lékařských zpráv.

„Sám syn se mi před celou tou soudní mašinerií svěřil, že se doma bojí a nechce tam být,“ uvedl otec, který si nepřál uvést jméno

Snaha otce dostat dítě z negativního prostředí se však postupně obrátila proti němu, když matka odmítla jakoukoliv mimosoudní dohodu s otcem a vše chtěla vyřešit soudní cestou.

Kauza nyní jedenáctiletého Alana a jeho rodičů, která je mediálně známá, se vleče po soudech více než tři roky. Během nich se chlapec dostal po nařízení soudu do Psychiatrické léčebny v Opavě, kde strávil necelého půl roku. Ústavní soud (ÚS) shledal v úterý rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc o umístění chlapce do léčebny jako nesprávné. „Volba léčebny byla nevhodná a rozhodnutí soudu bylo nepřiměřené,“ zdůvodnil rozhodnutí ÚS soudce Vladimír Kůrka.

Matka ve stížnosti namítala, „že se krajský soud zabýval zájmem otce a ne zájmem nezletilého chlapce, kterého bez jakýchkoliv psychických problémů nařídil umístit do psychiatrické léčebny.“

Podle médií podal návrh na umístění syna do psychiatrické léčebny otec, který se měl domnívat, že se tam syn naučí mít otce rád. Otec však takové tvrzení rázně popírá. „Nikdy jsem nežádal o umístění syna do léčebny. To tvrdí ve svých intrikách jeho matka, která v tom utvrzuje většinu médií a také našeho syna, který tomu věří a nenávidí mě za to,“ řekl otec.

„Návrh na umístění Alana do léčebny podalo šumperské oddělní orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) na základě výsledků znaleckých posudků a matčina dlouhodobého maření soudního nařízení o styku otce s dítětem,“ vysvětlil otec.

Soud uznal návrh sociálních pracovnic, jejichž tvrzení potvrdili dětští psychiatři Jiří Štarha a Ilja Chodura. Jak vyplývá ze zprávy OSPOD, dvojice znalců zjistila u chlapce disharmonický vývoj osobnosti.

Šumperská psycholožka Marie Totínová, popsala matku jako histriónskou osobu, využívající dítě jako nástroj, který jí má vrátit bývalého partnera - Alanova otce. Spolu s dalšími znalci označila matku za osobnost, která není schopná vychovávat dítě, aniž by je duševně nedeformovala.

U Totínové měli oba rodiče absolvovat terapii, která měla napomoct ke zlepšení jejich domluvy. Lékařka však terapii ukončila pro „nespolupráci a obstrukci ze strany matky“. „Matka termíny odmítala a nechodila na ně. V minulosti nespolupracovala ani s mými kolegy,“ uvedla Totínová. Stejně dopadla i pozdější rodinná terapie u doktorky Heleny Štěpánové, která shodně s Totínovou navrhla vynětí chlapce z péče matky a jeho umístění do neutrálního léčebného zařízení.

Soud zamítl otcovu žádost o svěření dítěte do péče a poté i jeho návrh na umístění syna do Klokánka. „V příslušném regionu se měl nově otvírat, ale soud můj návrh zamítl s tím, že toto zařízení není pro takto závažný případ připraveno. Matka je natolik nezvladatelnou osobností, že dítě není možné umístit jinam než do zařízení, které bude schopné se i po psychické stránce vypořádat s jejím chováním,“ sdělil otec.

Jeho slova potvrdila závěrečná zpráva z opavské psychiatrické léčebny. Primářka dětského a dorosteneckého oddělení Dana Trávníčková v ní spolu s lékařkou Dagmar Moravcovou uvádí, že „spolupráce s matkou byla krajně problémová“.

„Žena se chovala agresivně a vyhrožovala personálu. Jednou fyzicky napadla sestru, která se včas ráně vyhnula. Matka se projevovala jako osobnost patologické struktury, neschopna běžné spolupráce. Ani v zájmu syna nepotlačila své negativní chování vůči otci. Ve vztahu k synovi neprojevila žádnou rodičovskou náklonnost a empatii,“ stojí v závěrečné zprávě z léčebny s tím, že spolupráce s otcem byla bez komplikací.

Dvojice opavských lékařek zhodnotila výchovné přístupy matky jako „psychické týrání dítěte, které při míře agresivity matky nemá jinou šanci, než se ztotožnit s jejími přáními“.

Otec se dříve se synem scházel za přítomnosti matky skoro každý týden. To se změnilo, když si muž našel novou známost. „Synova matka začala žárlit a mstila se mi. Syna začala manipulovat proti mně a odpírala mi ho, přestože dál přijímala výživné,“ řekl otec.

Ten se poté se synem už nesešel, přestože každou druhou sobotu stál před jeho domem. Žena nereagovala jak na zvonění, tak na telefonáty, ale vždy si jej z okna natáčela na kameru.

„Matka neplnila soudní rozhodnutí o styku otce s dítětem a nepomohla ani vícekrát udělená pokuta. Otci opakovaně nebylo umožněno strávit se synem soudem vyměřený čas,“ uvedlo OSPOD ve zprávě k případu.

Pracovníci OSPOD závěrem zprávy uvedli, že malý Alan zaujímá za velké podpory matky čím dál více negativní postoj k otci. Stejný názor mají pracovnice ze zábřežského Fondu ohrožených dětí.

Otec Alana zvažuje, jak dál postupovat. Po rozhodnutí Ústavního soudu se totiž jeho možnosti zúžily. „Není mi lhostejné, v jakém prostředí syn žije. Teď už ale mohu jen doufat v „Boží mlýny“ a v to, že syn na vše jednou přijde sám a najde si ke mně cestu,“ sdělil otec.

Podle primářky Trávníčkové je další psychoterapeutická práce s nezletilým možná jen tehdy, pokud chlapec nebude ve výchovném prostředí matky. Jinak je „terapie zbytečná, neboť chlapec není schopen postavit se proti programování matky a z psychologického hlediska bude vždy potvrzovat její přání, byť i lživé.“

Matka se ke kauze odmítla vyjádřit.