Brno, 3. října 2011 (MEDIAFAX) - Televize Prima musí umožnit provozovatelům regionálního vysílání RTA připojovat se v určitých časech do svého hlavního celostátního vysílání. Vyplývá to z rozsudku Nejvyššího správního soudu, zveřejněného v pondělí.

Nejvyšší správní soud podle mluvčí NSS Sylvy Dostálové vyhověl kasační stížnosti skupiny regionálních televizních společností RTA Jižní Čechy, RTA Jižní Morava, RTA Ostrava, RTA Zlín a RTA Východní Čechy a přikázal Městskému soudu v Praze, aby se úpravou vztahů mezi televizními společnostmi zabýval znovu od začátku.

"Podle Nejvyššího správního soudu by změna licenčních podmínek byla přípustná pouze v případě, pokud by s ní vyslovili souhlas dotčení provozovatelé regionálního vysílání," řekla mluvčí NSS.

Skupina regionálních televizních společností RTA dlouhodobě tvrdí, že má ještě nejméně pro dalších sedm let právo připojovat se do programu televize Prima. Hostitelská televize s tím nesouhlasí. U soudů se domáhá toho, aby v novém prostředí digitálního vysílání měla stejné podmínky jako ostatní provozovatelé vysílání, tedy aby mohla celý den vysílat pouze svůj program.

Televize Prima se proto rozhodla bránit své zájmy u pražského městského soudu žalobou proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, která nevyhověla její žádosti o změnu licenčních podmínek z roku 1994. Žádala soud o doplnění nové licenční podmínky, podle níž by již nebyla povinna umožňovat provozovatelům místního vysílání připojování jejich programů a poskytovat jim své kmitočty a vysílací časy.

V žalobě u pražského soudu Prima poukazovala především na to, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vydala své rozhodnutí až po takzvaném marném uplynutí šedesátidenní lhůty pro vydání rozhodnutí o vysílání a že tedy podle druhé věty tohoto ustanovení nastává právní fikce. Podle té se má podle právníků Primy za to, že Rada se změnou vydala souhlas. Městský soud žalobě vyhověl s tím, že Rada nemohla po marném uplynutí lhůty rozhodnout tak, že souhlas neuděluje a napadené rozhodnutí Rady zrušil.

NSS potvrdil, že napadené rozhodnutí Rady bylo skutečně vydáno po marném uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. Dospěl ale k závěru, že v případu nebylo možné s tímto marným uplynutím této lhůty spojovat fikci souhlasného rozhodnutí o žádosti, protože by to nepřípustně zasáhlo do práv provozovatelů regionálního vysílání.

"Licence Televize Prima je v podmínkách České republiky ojedinělá - její vydání představovalo způsob, jak v dané době umožnit regionální vysílání v naší zemi. Tomu pak odpovídá i to, že zákon problematiku sdílených licencí nijak uceleně neupravuje," řekla soudkyně NSS Kateřina Šimíčková.

Nejvyšší správní soud vycházel podle ní z vývoje legislativního procesu v souvislosti s přechodem zemského analogového vysílání na vysílání digitální, z ustanovení zákona o vysílání týkajících se průběhu licenčního řízení a z právní úpravy právních fikcí rozhodnutí (pozitivního či negativního) v jiných zákonech, jejího vývoje a doktrinálního výkladu.