Brno, 26. března 2012 (MEDIAFAX) – Do Velikonoc zbývají dva týdny. Církev nyní přišla s několika tipy, jak mohou praktikující katolíci vydržet až do konce svůj dlouhodobý půst. V sobotu to oznámila mluvčí brněnského biskupství Martina Jandlová s tím, že se lidé mají pokud možno co nejvíce setkávat a mluvit spolu o motivaci svého odříkání. "Počáteční euforie již mnohé lidi opustila, konec půstu je však zatím v nedohlednu. Vydržet v disciplíně ještě dva týdny není jednoduchý úkol," tvrdí Jandlová.
Jak tuto dobu dobře zvládnout radí církevní experti na půst - řádová sestra a duchovní průvodkyně postních kurzů v klášteře Marienthal Anna Rademacherová, kněz Josef Fischer z kláštera ve Schwarzenbergu a lékařka Eva Lischková, katolička a předsedkyně lékařské společnosti Půst a výživa.
Experti tvrdí, že platí především motto "Společně jsme silní". Podle nich je platné nejen v postních společenstvích, organizovaných v rámci předvelikonočních kurzů v klášterech, ale i doma. Některá farní společenství mají dokonce své postní skupiny: "Scházejí se tu lidé, vyměňují si zkušenosti, dostávají duchovní podněty a vzájemně se motivují vydržet," řekl Fischer. Podle lékařky Lischkové mohou váhající motivovat i rodinní příslušníci nebo přátelé.
Církevní znalci tvrdí, že kdo má pro půst dobrý důvod, vydrží déle. Pro řádovou sestru Annu Rademacherovou je podstatná sama víra. Ta jí prý pomáhá ve chvíli, kdy už odříkání připadá obtížně zvládnutelné. "Podívám se pak na kříž nebo nějaký obraz, který visí v klášteře a to mne motivuje vydržet," řekla jeptiška. Podle lékařky Lischkové je důležité mít před sebou také jasný cíl. "Zvládnutý půst je úspěch, který člověku dodá novou energii," tvrdí Lischková.
V postní době ale podle církevních odborníků nejde jen o nějaká omezení: "Když na nějaký čas na něco zanevřu, získám něco jiného, o moc většího. Může to být větší vnitřní klid nebo svoboda nebo usebrání na vlastní cestě životem anebo nová orientace jako dar víry," tvrdí kněz Fischer. Pocit úspěchu je podle něj o dost intenzivnější, pokud půst "bolí". "Ten, kdo si odepře chipsy, protože má raději sladkosti, neprospěje si. Nápady na postní oběť by měly vzejít z pohledu na vlastní slabosti nebo na to, co někdo považuje za důležité - Jít dříve spát, mít doma pořádek, neřídit auto nebo zanevřít na Facebook – to vše mohou být smysluplné cíle," vypočítal kněz.
Aby se lidé během půstu rozptýlili, pomáhá podle Fischera takzvaný protiprogram. Protože si on sám před Velikonocemi "naordinoval" půst od elektronických médií, v čase večerních zpráv otevírá dobrou knihu. "Člověk se prostě musí trochu přeprogramovat," tvrdí. Jaký "protiprogram" je vhodný, závisí podle něj na druhu půstu. "Nikdy neuškodí pohyb. Kdo chce méně jíst, měl by více pít. Kdo si odpírá cigaretu, ať drží v rukou nějaký náhradní předmět," nabízí řešení kněz.
Někomu pomůže vydržet i zdánlivě bezvýznamný telefonát se známými. "Musí se hledat alternativy a ritualizovat je," vysvětlila lékařka Lischková. Pokud podle ní člověk, který se postí, předem informuje přátele, nebudou mu pak na narozeninové party nabízet odpíraný alkohol nebo sladkosti.
Přes všechny dobře míněné rady však nedoporučují církevní autority nikomu, aby se půstem jakkoliv přetížil. A rozhodně už prý ne z důvodu vědomí křesťanské povinnosti. "Půst by se neměl chápat jako náboženský tlak a člověk by to neměl vnímat, jako že se musí postit, aby byl Bůh spokojen," řekla řádová sestra Rademacherová. I pro ni je podle vlastních slov důležité mít kromě těžkostí na paměti neustále i radost: "Pokud někdo cítí, že to se svým postním předsevzetím přehnal, měl by buď přestat, nebo alespoň zvolnit," uzavřela.
