Brno, 16. dubna 2012 (MEDIAFAX) - Chovatelé v brněnské zoologické zahradě v pondělí očipovali mladé nosály. Řekla to mluvčí zoo Lucie Kapounová s tím, že mladé medvítkovité šelmy se sice zatím schovávají u matky, po výběhu se ale už začal producírovat jejich otec Hubert, který dokonce slyší na své jméno.

Čipování spojené s očkováním ošetřovatelům ukázalo, že v letošním odchovu má brněnská zoo čtyři samce a dvě samičky. "Mláďata roztomilé medvídkovité šelmy jsou zatím se svojí matkou ve vnitřní ubikaci, jakmile bude teplejší počasí, uvidí je lidé i ve výběhu, kam teď chodí jen dospělý samec Hubert," řekla Kapounová.

Mláďatům je asi měsíc a v pondělí získala, kromě vakcinace proti psince a parvoviroze, nezaměnitelné označení, tedy čip, podle kterého mohou být kdykoliv v budoucnu identifikována.

Čip je plastový váleček se zalisovaným "elektronickým srdcem", které v sobě nese numerickou informaci. Toto číslo je podle mluvčí zoo jedinečné, na světě neexistují dva číselně shodné čipy. Pro jejich implantaci jsou navíc přesně stanovená a mezinárodně uznávaná pravidla, která říkají, že umístění čipu by mělo být na levé straně těla zvířete. "K zavedení čipu pak slouží jednorázová sterilní dutá jehla, ze které se čip do podkoží vytlačí. Šestice nosálů z brněnské zoo tak získalo jakousi vlastní občanku, kterou budou mít už navždy u sebe," dodala Kapounová.

Nosál je medvídkovitá šelma, která v dospělosti dosahuje hmotnosti tří až sedmi kilogramů a dorůstá délky 35 až 89 centimetrů. Jejich ocas, který jim na stromech pomáhá udržet rovnováhu, měří téměř tolik co tělo. V zajetí se dožívají až osmnácti let. V přírodě pak obývají lesy různého typu. "Tyto šelmy skvěle šplhají, na stromech si nejen hledají potravu, ale také tu nocují. Mají skvělý čich a silné drápy na předních nohách jim pomáhají vyhrabat si takřka cokoliv odkudkoliv," charakterizovala zvířata Kapounová.

Hlavním znakem nosálů je jejich zvídavost, která podle chovatelů téměř nezná hranice. Jejich specifickým rysem je šmejdění dlouhým nosem, kterým mohou otáčet až o pětačtyřicet stupňů a prozkoumávat tak své okolí a hledat například potravu. "Nejvíce si přitom pochutnají na hmyzu, vejcích, ovoci nebo zelenině," řekla mluvčí zahrady.

Nosály pravidelně chovali doma už jihoameričtí indiáni, vyskytují se ve volné přírodě v pásu od Venezuely a Kolumbie až po Argentinu a Uruguay. V současnosti jsou v řadě zoologických zahrad po celém světě. Jsou to kontaktní zvířata a podle chovatelů se s nimi dobře pracuje. "To platí i pro chovance brněnské zoo, samec Hubert dokonce na svoje jméno ve výběhu slyší," poznamenala Kapounová.