Brno, 14. května 2012 - Pokud Afrika zanechá po sobě v člověku stopy, pak v něm Etiopie zanechá obrovský kaňon. Tato země patří k nejkouzelnějším oblastem Afriky, a to nejen pro její přírodu, památky, ale i proto, že je to místo, kde před 3miliony let chodil první hominid – Lucy.

Plánování naší cesty nebylo jednoduché a z hlediska příprav to bylo určitě jedno z nejnáročnějších dobrodružství, které jsme organizovali. Hlavním problémem je nedostatek informací - je jich málo a občas si vzájemně protiřečí. Kudy se dá jet, jak se tam dostat, kde je co k vidění, jak se chovají domorodci k návštěvníkům, co si vzít s sebou....

Naše kroky směřovaly do jižní části Etiopie, k dolnímu toku řeky Omo, části odlehlé od veškeré civilizace, kde žije více než 50etnických skupin. Návštěva této oblasti je cestou zpět do minulosti. Lidé těchto etnik, nedotčení časem, mě úplně učarovali. Ukrývají v sobě zvyky a praktiky pocházející z prehistorických dob, které se zachovaly díky izolaci od okolního světa. Obživu získávají pomocí zemědělství, pastevectví a lovu. Kmeny Mursi, Nyangatom ,Surma a Arbore jsou nelítostnými válečníky. Jejich těla jsou pomalována vápnem, vypadají jako oživlé fresky doplněné všudypřítomným kalašnikovem, který se nosí také jako ozdoba. Těla žen z kmene Bannů, Hamarů či Karů bývají pomalována červení a okrem. Muži se zdobí pavími péry. Je to kult krásy, základní prvek společenského života.

Turisté? Ti jsou v tomto prostředí tolerováni jen proto, že jsou zdrojem snadných peněz. Platí se za vše – zmáčknutí fotoaparátu, vjezd do vesnice, přejezd přes území, pokoukání...

Oblast jižní Etiopie je také protkána různými chorobami jako je malárie, tripanosomiáza a spavá nemoc, přenášená mouchou tse-tse. Dostat se mezi jednotlivá etnika zabere spoustu času a člověk se musí obrnit velkou trpělivostí. Přesuny trvají mnoho hodin, a to po cestách, které různě mizí v neuvěřitelných stoupáních a klesáních bahnem, přes obrovské balvany, neprostupnou vegetaci s křovisky a trním. Zkrátka ráj dobrodruha.

Hamarové jsou výsledkem míšení různých skupin, jež před staletími hledaly útočiště na svazích SZ od jezera Turkana. Aby se mladý Hamar stal kvalifi kovaným dospělým, musí podstoupit obřad „skoku na býka". Tato událost je příležitostí ukázat svou krásu a eleganci.

Ženské oděvy jsou honosné: tělo zdobí kovové náhrdelníky, korále z barevných skel a náramky ze škeblí. Vlasy si dívky potírají směsí okru a zvířecího tuku.

Arborové žijí v oblasti vyprahlé a ploché, mezi savanou a horami ve velkých rákosových chýších, které z dálky vypadají jako převrácené čluny. Ženy jsou často zahaleny závoji a tím přejímají vzezření typické pro muslimské ženy. Nosí jen těžkou suknici ze zvířecí kůže, mají dlouhé tenké copánky a velmi rády se zdobí korálky. Mnohé z nich však mají hlavy vyholené. Jsou to především zemědělci, pěstující čirok a kukuřici, nezbytné pro přežití.

Karové – malá etnická skupina čítající několik stovek lidi roztroušených v hrstce vesnic. Dokonce i sčítání lidu v roce 1994 je ignorovalo a asimilovalo s Hamary. Touha po odlišení se nejvíce projevuje v tom, jak si pomalovávají těla. Fyzická krása je u Karů neobyčejně důležitá. Zanedbání péče o vlastní vzhled není myslitelné a má za následek nevyslovené vyloučení ze společenského života.

Konsové jsou od přírody skromní a mírumilovní. Osoby obviněné ze zločinu jsou předmětem veřejného opovržení a riskují vyhnání z vesnice. Neustálým problémem je déšť, který půdu odplavuje, proto vytvářejí zemědělské terasy podepřené dlouhými zdmi postavenými suchým zděním.

Mursiové jsou neohrožení a strach nahánějící bojovníci. Vražda vykonaná mimo vlastní kmen se považuje za ctnost a čest. Končetiny mužů zdobí křiklavé podkovité jizvy, z nichž každá symbolizuje smrt nepřítele. Ženské ozdoby rtů – labrety – jsou znakem elegance a prestiže. Je nutno ale pro ně podstoupit různé deformace. Aby se získalo místo pro dřevěné nebo terakotové kotouče, musí být odstraněny dolní řezáky, což se provádí primitivním skalpelem a je to velmi bolestivé.

Nyangatomové jsou jedinou etnickou skupinou, která je nepřítelem všech a která odmítá jakékoliv spojenectví. Je to populace válečníků, ale také jsou to zběsilci.

Dobrodruh... Autor, Ing. Michal Franta, absolvoval Ekonomickou fakultu Mendelovy univerzity v Brně, pracuje jako kouč a trenér v oblasti komunikace. Cestování a fotografování se věnuje více než 15 let. Nejčastěji se pohybuje po vlastní ose a mezi jeho nejoblíbenější destinace patří Indonésie, Barma, Írán, Alžír, Jemen, Etiopie.