Brno, 28. července 2012 - Doba, kdy byla cyklistika kromě dráhové univerzálním sportem na univerzálních strojích, je dnes už nenávratně pryč. Právě mezi typy kol jsou největší rozdíly a velmi se od sebe liší i destinace, v nichž cyklisté svůj oblíbený sport provozují. Pokud zvolí cyklo dovolenou v zahraničí, vrchaři zpravidla zamíří do Norska nebo na Korsiku. Bikeři mají své zaslíbené terény ve Švýcarsku, Rakousku nebo Slovinsku. A silničáři, kteří milují časovkářské roviny, našli svůj ráj v Nizozemsku.

Srdcem Nizozemí a oblastí s nejkrásnějšími cyklistickými trasami jsou provincie Noord a Zuid Holland (Severní a Jižní Holandsko). Tamější cyklostezky vedou dunami na pobřeží Severního moře a v jejich bezprostřední blízkosti se nacházejí krásná historická města Amsterdam, Haarlem, Leiden, den Haag, Delft, Gouda nebo Rotterdam. Velkou výhodou pro turistické vyjížďky je to, že vzdálenost těchto míst od severu k jihu nepřesahuje stovku kilometrů, a tento pás od pobřeží do vnitrozemí je přibližně třicetikilometrový. Proto je možné zvolit jako východisko k etapám jediné ubytovací místo, zpravidla některý z velmi dobře vybavených a nepříliš drahých kempů v oblasti Noordwijku.

Některé mlýny překvapí svou mohutností

Odtud si lze naplánovat několik zajímavých výletů. První z nich může směřovat na sever do asi třicet kilometrů vzdáleného Haarlemu, který je od 17. století střediskem holandského květinářství, zejména pěstování tulipánů. Na této trase projíždíte oblastí Bolenstreek, jež je jedinou obrovskou plantáží cibulovin. Pro návštěvu této části Nizozemí je ovšem nejvhodnější přelom dubna a května, kdy sklizeň květin vrcholí četnými květinovými průvody a slavnostmi. Na této etapě mají milovníci rychlých kol navíc možnost navštívit i známý závodní okruh v Zandvoortu.

Cyklistika v pobřežních dunách

Druhá etapa by mohla směřovat do blízkého Leidenu a sídelního města Nizozemska den Haagu. Leiden je univerzitním městem s nejstarší nizozemskou univerzitou (1575) a mimo jiné rodištěm slavného malíře Rembrandta van Rijna. Jako většina holandských měst je protkán nádhernými uličními kanály, zvanými grachty. Den Haag je sídlem nizozemské vlády a parlamentu a na okraji města má svůj zámek i nizozemská královna Beatrix. V Haagu od roku 1584 zasedaly nizozemské generální stavy a od konce 18. století bylo město dějištěm řady mezinárodních jednání a konferencí. Na okraji města směrem k přímořským lázním Scheveningen, jež jsou městskou čtvrtí den Haagu, najdete sídlo Mezinárodního soudního dvora OSN a jen o kousek dál známý Madurodam – miniaturní model Nizozemska se všemi jeho zajímavostmi.

Také třetí výlet by mohl vést jižním směrem do o kousek vzdálenějšího Delftu a Rotterdamu. Delft, který byl jako sídelní město holandských hrabat jedním z nejbohatších a nejmalebnějších holandských měst, je po celém světě znám jako rodiště a působiště malíře Vermeera van Delft a jako místo, kde v 17. století vznikla proslulá delftská fajáns – bílá keramika zdobená specifickým odstínem modré barvy. Osud největšího světového přístavu Rotterdamu je proti poklidnému Delftu mnohem dramatičtější. Město bylo v roce 1940 takřka úplně zničeno nálety německé Luftwaffe. Nenávratně ztracená historická hodnota však byla nahrazena rozsáhlou moderní výstavbou. Mezi nové dominanty Rotterdamu patří například 185 metrů vysoká věž Euromast, nebo labuť připomínající most Erasmusbrug přes koryto řeky Nové Maasy. Na zpáteční cestě je možné se ještě zastavit v sýru zaslíbeném městě Goudě, kde se každý čtvrtek konají známé sýrové trhy.

Cyklostezky vedou podél grachtů...

Poslední etapa cyklistické dovolené v Nizozemsku by mohla být věnována hlavnímu a největšímu městu země Amsterdamu. Krásy těchto Benátek severu byly již mnohokrát popsány, takže kromě Královského paláce na centrálním náměstí Dam, nádherného Dvora bekyní z 16. století v historickém centru a Královského muzea umění a Muzea Vincenta van Gogha na jihozápadě města už lze doporučit jen unikátní a úžasnou hodinovou projížďku lodí po amsterdamských grachtech.

...i kolem větrných mlýnů

Nizozemsko je zemí cyklistice zaslíbenou. Na deset miliónů Nizozemců připadá asi třicet miliónů kol. Ve městech najdete specializovaná cyklistická parkoviště. Na kolech jezdí všichni – malé děti i úctyhodní senioři, hospodyňky na nákupy, manažeři do práce, studenti do školy či na rande i pastoři na bohoslužby. Silniční síť v Nizozemí měří asi 20 tisíc kilometrů a cyklostezky 17 tisíc kilometrů. Prakticky každá silnička má vedle sebe svou cyklostezku, a to obousměrně. A aby toho nebylo málo, vedle každé cyklostezky je ještě chodník pro pěší a v rekreačních oblastech ještě i stezka pro jezdce na koních. Cyklista má paralelně se silnicí své nájezdy, výjezdy, kruhové objezdy a dokonce i semafory. Ty však prakticky nejsou potřeba – cyklista má téměř absolutní přednost a drtivá většina řidičů to dobrovolně respektuje. I tam, kde značky říkají něco jiného. Tím, že se jimi zpočátku chcete řídit, paradoxně působíte zmatek. Místní si totiž zavedli svůj systém a v něm je cyklista prostě králem.

Po stezkách projedete pohodlně a bezpečně i centry největších měst a zavedou vás do míst, kam byste se u nás s kolem vůbec nedostali. Na venkově vás provázejí po grachtech, mezi pasoucími se kravami a ovcemi, mezi květinovými lány a sem tam vás nečekaně dovedou k přívozu přes malé kanály, ale i průplavy s oceánskými loděmi. Ty nejkrásnější však vedou písečnými dunami v kouzelné krajině, kam smí právě jen cyklisté na „létajících" strojích. Vítr, foukající od moře, může trošku znepříjemnit šlapání, ale vzduch je nádherně čistý a ostrý a zážitek z jízdy umocňuje jen šustění pneumatik a chechtání všudypřítomných racků.

Navštívit můžete i dvůr bekyní v Amsterdamu

To jsou okamžiky vrcholného cyklistova štěstí, které však je, jako každé štěstí, jen prchavou muškou. Po návratu domů si vyjedete na jednu ze dvou městských cyklostezek, plnou on-line bruslařů, zásobovacích aut a aut zahrádkářů z okolí, na mnoha místech „víceúčelovou" a přerušovanou menšími i velkými komunikacemi, jejichž překonaní je ruletou o život. Vůbec se pak nedivím těm, kteří kolo raději odloží a začnou šetřit, aby se za rok opět mohli podívat do cyklistického ráje.

Aleš Štěpánek,
foto Jaroslav Vágner