Brno, 27. května 2013 - Před samotným testem jsem značce Hyundai nevěnoval tolik pozornosti a celkem mi unikala. Sem tam se někdo zeptá, co říkám na tento či onen model, ale abych se přiznal, na Hyundai jsem nedovedl odpovědět, protože jsem s ní neměl žádnou zkušenost. Tento test byl pro mě seznámením se značkou a jsem opravdu zvědav i na další modely, abych dovedl mým známým na otázku ohledně této korejské značky odpovědět.

Musím říct, že pokud budou aspoň z části takto povedené i ostatní modely, již nyní se na ně těším. Jsem rád, že i přes současnou krizi se v Brně otevírají nové autosalóny a jedním takovým je i firma AUTO POKORNÝ MOTORS, která se bude specializovat na značku Hyundai.

Design

Jistě vás nepřekvapí, když od samého počátku pochválím velice povedený design vozu. Karosérie působí velmi nadčasově a na první pohled není znát, že by tento vůz pocházel z korejské továrny. Přední maska možná někomu bude připomínat tvář nějakého zvířátka; já vidím propracované křivky, moderní světlomety s ostrým úhlem včetně LED denního světla. Designér se nebál výrazných bočních prolisů po celé délce vozu. Také vám jistě neunikne zajímavý tvar vozu, pozvolné náběhy karosérie s dramaticky zakončeným C sloupkem, zvýrazněnou zádí a nepřehlédnutelnými koncovými světly. Samozřejmě i na chrómové doplňky se pamatovalo a nechybí ani na tomto voze. Najdeme je kolem oken, na madlech dveří, střešních ližinách, přední masce a pátých dveřích. Černá barva vozu moc sluší, ale na údržbu je to horší – vše je na ní vidět.

Hyundai i40 CW

Interiér

Když jsem poprvé spatřil interiér vozu, moje srdce plesalo. Takto velice zajímavě navržený interiér vozu bych nečekal. Vše přehledně inteligentně uspořádané, dostupné, vyvážené, prostorné a moderní. Dílensky velmi kvalitně zpracované, na použitých materiálech se rozhodně nešetřilo nebo to aspoň není znát. Hlavní roli přebírá střední část palubovky, která pozvolna navazuje až ke středovému panelu. V takovém vozu je již LCD obrazovka včetně navigace samozřejmostí, ale za příplatek, stále ještě není v základním vybavení a dlouho asi nebude. Součástí tohoto setu je také zadní parkovací kamera, externí zesilovač a subwoofer. Navigace byla plně funkční a fungovala bezchybně.

Hyundai i40 CW-interier01

Stejně tak i ostatní ovládací prvky jsou srozumitelné a velmi jednoduché na ovládání. Výdechy klimatizace zapadají bezvadně do kompletního designu palubovky a nechybí ani v zadní části středového panelu, která směruje na pasažéry zadních sedadel. Střední části palubovky lemuje chrómová lišta, která přechází přes přední až po zadní dveře.

Hyundai i40 CW-interier02

Přístrojové budíky jsou dobře čitelné a multifunkční. Uvnitř jednotlivých budíků naleznete ukazatel teploty motoru, stav paliva v nádrži a venkovní teplotu. Uprostřed mezi oběma tubusy nechybí LCD displej, který řidiče informuje o řadě užitečných informací. Přístrojová deska včetně všech ovládacích tlačítek je podsvícena hezkou modrou barvou. Určitě bych neměl zapomenout na koženou doplňkovou výbavu loketní opěrky, řadicí páky a multifunkčního volantu, který je navíc s vyhříváním. Vnitřek automobilu je vkusně barevně sladěn, testovací vůz měl dvoutónový béžový interiér s béžovým textilním čalouněním.

Jízdní vlastnosti

Pohodlně se usadíme, elektronicky nastavíme sedadlo a zrcátka a můžeme vyrazit. U spolujezdce je to trochu komplikovanější, zde je pouze mechanicky nastavitelné sedadlo, ale zato s nastavením výšky a to je co říci. Sedadla jsou pohodlná a včetně elektrické bederní opěrky a vyhřívání. Samotný start provedeme sešlápnutím spojky a jednoduchým stisknutí tlačítka „START–STOP", poté se motor uvede do chodu. Ještě předtím vás uvítá zvuková kulisa, no kdo tohle vymyslel, ten by zasloužil... snad to půjde zrušit. Důležité je se také připoutat, jinak vůz neodbrzdíte, tedy odbrzdíte přes sešlápnutou brzdu a zmáčknutí tlačítka el. brzdy. Bezpečnost se musí dodržovat a navíc riskujete body a pokutu!

Hyundai i40 CW-interier01-budiky
Dieselový zvuk motoru se nezapřel, do kabiny byl slyšet pouze minimálně. Při seznamovací jízdě mě překvapil citlivý volant, na který jsem si během testu zvykl. Motor slušně reagoval na sešlápnutí plynu, a že by se jednalo o nějakého chudáčka, to rozhodně ne! Závodit s ním asi také nebudete, ale na běžný provoz ve městě i na dálnici je určitě dostačující. Na testy jsem měl nejsilnější dieselový motor, který se k i40 nabízí, obsah 1,7 a výkon 100 kW. Průměrnou spotřebu během testu jsem naměřil v městském provozu kolem 6,0 l/100 km, ale mimo město se spotřeba pohybovala okolo 5,0 l/100 km.

Hyundai i40 CW-interier03

Zajímavostí tohoto vozu je slušný dojezd na nádrž, která má objem 70 litrů. Při plné nádrži jsem spatřil dojezd 960 km. Vůz se dobře řídil jak v městském provozu, tak i na dlouhých úsecích včetně dálnice. Tu jsem si s tímto vozem velice užíval. Různé otřesy jsou v kabině cítit jen minimálně. Ovladatelnost vozu je bezchybná, výborné řazení, ale co nemohu pochválit, je blinkr, ten se mi nějak nechtěl vracet, neříkám, že po každé, ale občas ano. Model kombi dokonce obstál i po stránce dostatku prostoru, pro cestující na zadních sedadlech nebyla o prostor nouze.

Hyundai i40 1,7 CRDi

  • Převodovka: manuální 6st.
  • Obsah: 1 685 cm3
  • Výkon: 100 kW/136 HP
  • Zrychlení 0–100 km/h: 10,6 s
  • Nejvyšší rychlost: 198 km/h
  • Cena testovaného vozu: 775 890 Kč s DPH

To se ale nedá říct o kratší verzi. Dlouháni zde budou mít trochu problém, a proto pokud budete často přepravovat vyšší osoby, tak vůbec nepřemýšlejte a verze kombi je jasná volba. Budete mít také větší zavazadlový prostor, kterého se u i40 moc nedostává, tedy aspoň opticky kufr vypadá malý, ale na délku je dost dlouhý. Zavazadlový prostor v kombi vám nabídne objem 553 l a po sklopení sedadel 1 719 litrů. To není zase moc, ale pro běžný provoz dostačující. Také mě pobavilo, když jsem se dočetl, jak dlouhá břemena se dají v tomto voze přepravit. V takovém voze přepravovat velká břemena je pochopitelně škoda, i když po jednoduchém sklopení zadních sedadel vznikne zajímavý prostor. V zavazadlovém prostoru jistě oceníte fixační posuvný systém, se kterým upevníte volně ložená zavazadla, aby necestovala po kufru.

Rovněž jsem nelenil a otevřel kapotu, abych se podíval, co se pod ní ukrývá za motor, a velice mě překvapily pístové vzpěry, které drží celou kapotu. Samotný motor je zakrytý plastem, takže z něj moc neuvidíte. Přeji vám s tímto vozem mnoho spokojených kilometrů a ať se pod kapotu motoru podíváte pouze při dolévání kapaliny do odstřikovačů.


Test vozu a foto: Karel Matoušek

Vůz na test zapůjčila společnost AUTO POKORNÝ MOTORS