Od roku 1993 vlastní Radka Chabičovská velkoobchod s klobouky Dantes, ale své brněnské kloboučnictví otevřela až v roce 2006 v pasáži Omega na náměstí Svobody. Pro své výrobky získala nejen nadšené příznivkyně mezi ženami, ale i mezi muži. Pro přátele klobouků založila Radka Chabičovská také Kloboukový klub, který ženy i muže učí, jak si klobouk správně vybrat, jak jej správně nosit a jak s ním správně podle etikety zacházet. Členové klubu podporují i různé charitativní projekty, například na pomoc ženám po onkologické léčbě. Za své úspěchy a aktivity byla Radka Chabičovská v roce 2013 oceněna titulem Živnostnice roku.

Jak jste přišla na nápad věnovat se módním doplňkům?

Od dětství jsem ráda nosila pokrývky hlavy, snad proto, že se mi líbila elegance kloboukových dam, která na mě dýchala z filmů pro pamětníky. Když byla po revoluci možnost cestovat a nakupovat i mimo náš trh, vždy jsem si přivezla něco zajímavého i na hlavu a potom jsem slýchala spoustu dotazů, odkud to mám a zda to mohu také přivézt pro známé a kamarádky. A pak jsem začala vozit věci pro ně a pro jejich přátele a odtud už byl jen krůček od zjištění, že vlastně tu na trhu chybí módní pokrývky hlavy a přitom je o ně zájem.

Jak obtížné bylo v době, která sotva odzvonila budovatelským šátkům, získat širokou klientelu?

Bylo a stále je na zvážení a vkusu majitele obchodu, co do svého obchodu pořídí.

Někdy se mi jen velice těžko přesvědčovalo, že v zahraničí se nosí to nebo ono. Majitelé měli strach, a dlouho trvalo, než do obchodů začali nakupovat z nestandardních materiálů, střihů a tvarů. Byla to obava z něčeho neobvyklého, nového. Právě to mě později přivedlo k myšlence otevřít si vlastní obchod, ve kterém bude k dostání vše, od cylindrů, buřinek, homburků, panamáků, pekařek, kšiltovek, bekovek přes barety, čepice, klobouky všemožných forem a materiálů, až po výjimečné společenské klobouky, a také klobouky na zakázku. Zpočátku k nám chodili lidé jako na výstavu a já se rozhodla, že začnu všechny sdružovat, a tak vznikl Kloboukový klub. Dnes má již přes 1 100 členů a hlásí se stále další.

Je rozdíl v tom, jak si zvykají na nošení klobouků ženy a muži?

Ženy chtějí být krásné a elegantní, a rády by chodily v kloboucích, ale mrzí je posměch okolí. Je třeba naučit dnešní generaci to, na co už jsme skoro zapomněli, že je spousta příležitostí, kam se nosí klobouk, a že se opravdu nemusíme ostýchat, pokud přijdeme na společenskou událost pěkně oblečeni v šatech nebo kostýmku a budeme mít klobouk. Dámy mají tu výhodu, že v současnosti se nosí snad všechny možné kloboukové styly. Na jaře a na podzim to budou široké formy 70. let, na zimu jsou oblíbené malé formy 20. let a nosí se i čepice s bambulí, barety, kšiltovky, a pokud chcete být vysoce elegantní, sáhněte po klobouku ve stylu 50. let nebo po modelovém klobouku. Pánové to mají jednodušší, tady se od 20. let stále nosí především jedna forma „Fedora" s jednou menší obměnou, vzadu ohrnutá, mírně zkosená, nebo celkově menší.

Řekněte nám ještě něco o aktivitách Kloboukového klubu.

Kloboukový klub také zve na různé akce, kam se klobouky nosí. Nejčastěji to jsou autoveteránská setkání nebo jiné historické akce. Klobouky se nosí i na zámky, vernisáže a jiné společenské události. Ale klobouky také pomáhají. Snažíme se o to při Kloboukovém vítání jara a loučení s létem v Brně v Denisových sadech, což je akce určená na podporu Mammahelpcentra. Pomáháme začlenit se pacientkám po onkologické léčbě, které nosí klobouk, aby zakryly absenci vlasů, mezi ty, které nosí klobouk kvůli jeho oblibě. Viz www.kloboukovyklub.cz.

Alena Štěpánková